行律法與信基督
1無知的加拉太人啊！誰又迷惑了你們呢？耶穌基督被釘在十字架上的事早就像一幅畫一樣展現在你們眼前了。 2我只想問，你們領受了聖靈是靠遵行律法呢，還是因為相信所聽見的福音呢？ 3你們既然靠聖靈開始了基督徒的生活，現在卻想靠肉體達到純全嗎？你們就這麼無知嗎？ 4你們受了許多苦，難道都是徒然的嗎？都白受了嗎？ 5上帝將聖靈賜給你們又在你們中間行神蹟，是因為你們遵行律法呢，還是因為你們相信所聽到的福音呢？
6聖經上說：「亞伯拉罕信上帝，就被算為義人。」 7因此，你們要明白，那些信上帝的人才是亞伯拉罕的子孫。 8聖經早就指明，上帝要叫外族人因信而被稱為義人，祂預先將福音傳給亞伯拉罕，說：「萬國必因你而蒙福。」 9所以那些信上帝的人必和有信心的亞伯拉罕一同得到祝福。
10凡以遵行律法為本的人都在咒詛之下，因為聖經上說：「凡不遵行律法書上一切命令的人必受咒詛。」 11非常明顯，沒有人能靠遵行律法在上帝面前被稱為義人，因為聖經上說：「義人必靠信心而活。」 12律法卻不是以信心為本，而是說：「遵行的人必存活。」
13但基督替我們受了咒詛，從而救贖我們脫離了律法的咒詛，因為聖經上說：「凡掛在木頭上的人都是受咒詛的。」 14這樣，賜給亞伯拉罕的祝福可以藉著基督耶穌臨到外族人，使我們也可以藉著信得到上帝應許賜給我們的聖靈。
律法與應許
15弟兄姊妹，我舉個日常生活中的例子。世人的合約一經雙方簽訂之後，就不能作廢，也不能加添。 16上帝曾向亞伯拉罕和他的後裔賜下應許，不過這裡沒有說「後裔們」——指許多人，而是說「你的後裔」——指一個人，就是基督。 17我的意思是：四百三十年後頒佈的律法不會廢除上帝先前立下的約，以致應許落空。 18倘若我們是靠守律法去承受產業，我們就不是倚靠上帝的應許。但上帝是憑應許把產業賜給了亞伯拉罕。
19那麼，為什麼會有律法呢？律法是為了使人知罪而頒佈的，等那位承受應許的後裔來到後，律法的任務就完成了。律法是通過天使交給一位中間人頒佈的。 20中間人代表雙方，但上帝則單方面賜下應許。
21這樣看來，上帝的律法和上帝的應許是否互相矛盾呢？當然不是！如果賜下的律法能帶給人生命，人就可以靠律法成為義人了。 22但聖經說萬物都在罪的權勢下，爲要使那些相信的人因爲相信耶稣基督而得到應許3·22 「因爲相信耶稣基督而得到應許」或譯「因爲耶稣基督的信實而得到應許」。。
23信耶穌的時代3·23 「信耶穌的時代」希臘文是「信心」，下同25節。還沒有來臨以前，律法暫時監管我們。等到信耶穌之道顯明出來後，律法就不再監管我們。 24因此，律法是我們的監護人，負責引領我們歸向基督，使我們可以因信而被稱為義人。 25現在信耶穌的時代已經來臨，我們不再受律法監管。 26你們都藉著信基督耶穌而成為上帝的兒女， 27因為你們受洗歸入基督就是披戴基督3·27 「披戴基督」是個隱喻，主要的意思是「像基督」，象徵有基督的生命與品格。。 28從此不再分猶太人和希臘人，自由人和奴隸，男人和女人，因為你們都在基督耶穌裡合而為一了。 29你們若屬於基督，就是亞伯拉罕的後裔，都是照著上帝的應許承受產業的人。
Zákon a víra
1Kam jste dali rozum, Galaťané! Kým jste se to dali napálit? Vy, kteří jste měli ukřižovaného Krista takřka přímo před očima! 2Jen mi řekněte: Dostali jste snad Božího Ducha odměnou za dodržování židovských zákonů, nebo jste ho obdrželi proto, že jste uvěřili v Ježíše Krista? 3Tak vidíte! Copak jste ztratili najednou soudnost? Začali jste v síle Božího Ducha, a teď chcete ve vlastní síle pokračovat? 4Bylo snad všechno, co jste prožili, k ničemu? Ne, tomu nevěřím! 5Znova se vás ptám: Boží Duch a všechny jeho zázraky mezi vámi – lze to vše přičítat vašemu přesnému plnění zákona? Rozhodně ne! Bůh mezi vámi prokázal svou moc a dává vám svého Ducha. Je to snad odměna za vaše skutky, nebo důsledek vaší víry v Krista?
Lidské zásluhy neotevřou nebeskou bránu
6Jak to bylo s Abrahamem? Uvěřil Božímu slibu a Bůh ho zahrnul svou přízní. 7-9K Abrahamovi se tedy může rovnat jen ten, kdo je ochoten věřit Bohu stejně, jako uvěřil on. A Bůh už tehdy vlastně Abrahamovi oznámil, co vy dnes prožíváte: že zachrání i jiné národy, jestliže mu uvěří tak, jako uvěřil on, Abraham.
10Na druhé straně tvrdost zákona dopadá na ty, kdo spoléhají na své záslužné činy. Vždyť zákon říká jasně: „Odsouzen je každý, kdo se proviní i jen proti jedinému z přikázání zapsaných v knize zákona.“ 11Je tedy jasné, že žádné naše zásluhy nám nebeskou bránu neotevřou; ta se otvírá jiným klíčem – vírou. Mluví o tom i prorok Abakuk, když říká: „Jen ten, kdo Bohu důvěřuje, obstojí před ním a bude žít.“ 12Zákon se o víru nestará; tam stojí: „Žít bude ten, kdo bude činit to a to.“ Bez výjimky.
13Z této kletby námi nesplněného zákona jsme však vysvobozeni Kristem. On vzal naše přestupky i jejich následky na sebe. Naše prokletí nechal dopadnout na svou hlavu, když umíral na kříži, neboť je napsáno, že „proklet je každý, kdo visí na dřevě“. 14A díky jemu mohou všichni lidé bez rozdílu dostat stejné požehnání jako Abraham a všichni mohou natáhnout ruku víry po slíbeném Božím Duchu.
Zákon a Boží slib
15Bratři, vždyť sami víte, že když někdo pořídí závěť a náležitě ji potvrdí, nemůže na tom později již nikdo nic změnit. 16Bůh se zavázal slibem Abrahamovi a jeho potomku. Není zde užito množného čísla, a proto nejde o všechny Abrahamovy potomky – celý židovský národ. Řeč je o potomku, a tím je míněn Kristus. 17Chci tím říci toto: Bůh dal Abrahamovi závazný slib. Ten nemohl být zrušen zákonem, který přišel o čtyři sta třicet let později. 18Kdyby nás totiž mohlo od věčné smrti zachránit přesné dodržování zákona, nemusel Bůh Abrahamovi nic slibovat. On to však udělal.
19K čemu bylo tedy zapotřebí ještě zákonů? Jen k tomu, aby nám Bůh ukázal, jak jsme od něj vzdáleni. A jen do té doby, než přijde ten ohlášený potomek, Kristus, jehož se týkal onen Boží závazek. 20(Ještě jeden rozdíl: Zákon vydal Bůh lidem Mojžíšovým prostřednictvím a tomu je poslal po andělovi; smlouvu s Abrahamem však uzavřel osobně, bez prostředníků.)
21-23Znamená to snad, že Boží sliby a Boží zákony jsou navzájem v rozporu? Ovšem že nikoliv! Kdyby byl zákon stačil zachránit člověka z moci zla (a podle Písma jsme všichni v jeho područí), nenabízel by Bůh jiné východisko – víru v Ježíše Krista. 24Zákon byl naším vychovatelem. Vzdělával nás a vedl ke Kristu, abychom v něj uvěřili, přijali ho za svého Spasitele a tak byli před Bohem ospravedlněni.
Vírou se stáváme Božími dětmi
25-26Ale nyní, po příchodu Kristově, již nejsme svěřeni tomuto vychovateli, protože jsme se stali Božími dětmi. 27Všichni, kteří křtem vyznali svou víru v Krista, jsou s ním úzce spojeni. 28Není už rozdílu mezi židem a pohanským Řekem, otrokem a pánem, mužem a ženou; všichni jsme si v Kristu rovni. 29Jsme s ním zajedno. V tomto smyslu jste tedy i vy potomky Abrahamovými a všechny Boží sliby dané Abrahamovi smíte vztahovat i na sebe.
