淫妇获赦
1众人都回家去了，耶稣却上了橄榄山。 2第二天清晨，祂又回到圣殿。百姓聚集在祂那里，祂就坐下来教导他们。 3这时候，律法教师和法利赛人带来一个通奸时被捉的女人，让她站在众人面前， 4然后问耶稣：“老师，这个女人是在通奸时被捉到的。 5按摩西的律法，我们要用石头把她打死，你说该怎么处置她呢？”
6他们这样问是要使耶稣落在他们的圈套里，可以有借口控告祂。耶稣却只是弯着腰用指头在地上写字。 7他们不断地追问耶稣，于是祂直起腰来，对他们说：“你们中间谁没有罪，谁就先拿石头打她吧。” 8说完，又弯下腰在地上写字。
9他们听了这句话，就从老到少一个一个地走了，只剩下耶稣和那个女人在那里。 10耶稣直起腰来，说：“妇人，他们到哪里去了？没有人定你的罪吗？”
11她说：“主啊，没有。”
耶稣说：“我也不定你的罪。回去吧，从今以后不要再犯罪了。”
世界的光
12耶稣又对众人说：“我是世界的光，凡跟从我的，必不会走在黑暗里，必要得到生命的光。”
13法利赛人对祂说：“你自己为自己做见证，你的见证不真实。”
14耶稣说：“即便我自己为自己做见证，我的见证仍是真实的，因为我知道自己从哪里来、要到哪里去，你们却不知道我从哪里来、要到哪里去。 15你们只凭外表判断别人，我却不判断人。 16就算我判断人，我的判断也是正确的，因为我不是独自一人，还有差我来的父与我同在。 17你们的律法不是说两个人做见证就有效吗？ 18我是自己为自己做见证，差我来的父也为我做见证。”
19他们问：“你的父在哪里？”
耶稣回答说：“你们不认识我，也不认识我的父。如果你们认识我，也会认识我的父。” 20耶稣在圣殿的库房这样教导人，但没有人抓祂，因为祂的时候还没有到。
警告不信的人
21耶稣又对他们说：“我要走了，你们会寻找我，你们将死在自己的罪中。我去的地方，你们不能去。”
22犹太人说：“祂说祂去的地方我们不能去，难道祂想自杀吗？”
23耶稣对他们说：“你们是从下面来的，我是从上面来的。你们属于这世界，我不属于这世界。 24所以我说你们将死在自己的罪中，你们如果不相信我就是8:24 耶稣用“我就是”这个词提醒听众祂就是出埃及记3:14节提到的那位自有永有的上帝，8:28同。那一位，一定会死在自己的罪中。”
25他们问：“你到底是谁？”
耶稣回答说：“我不是早就告诉你们了吗？ 26关于你们，我有许多要说、要审判的，但差我来的那位是真实的，我把从祂那里听到的告诉世人。” 27他们不明白耶稣是指着父说的。
28于是耶稣说：“你们举起人子以后，必知道我就是那一位，并且知道我没有一件事是凭自己做的，我所说的都是父教导我的。 29差我来的那位跟我在一起，祂没有撇下我，让我孤单一人，因为我做的都是祂所喜悦的。” 30许多人因为这番话而信了耶稣。
真正的自由
31耶稣对信祂的犹太人说：“你们若持守我的道，就真是我的门徒了。 32你们必认识真理，真理必叫你们得到自由。”
33他们说：“我们是亚伯拉罕的子孙，从来没有做过奴隶，你为什么说我们可以得到自由呢？”
34耶稣说：“我实实在在地告诉你们，所有犯罪的人都是罪的奴隶。 35奴隶不能永远留在主人的家里，只有儿子才可以。 36所以，如果上帝的儿子释放了你们，你们就真正自由了！
耶稣和亚伯拉罕
37“我知道你们是亚伯拉罕的子孙，但你们却想杀我，因为你们心里容不下我的道。 38我所说的，是我从父那里看到的，你们却照着你们父8:38 犹太文化中，“父”可指生身的父，亦可泛指祖先。的话去做。”
39他们说：“我们的父就是亚伯拉罕！”
耶稣说：“你们如果真是亚伯拉罕的子孙，一定会做他所做的事。 40我把从上帝那里听到的真理告诉你们，你们反要杀我，亚伯拉罕绝不做这样的事。 41你们是在做你们父所做的事。”
他们说：“我们不是从淫乱生的！我们只有一位父，就是上帝。”
42耶稣说：“如果上帝是你们的父，你们一定会爱我，因为我来自上帝。如今我在这里，我不是凭自己来的，而是上帝差我来的， 43你们为什么不明白我的话呢？因为你们听不进去我的道。 44你们是出于你们的父魔鬼，你们乐意顺着它的私欲行。魔鬼从起初就是个杀人凶手，从不站在真理这一边，因为它心里根本没有真理。撒谎是它的本性，因为它是撒谎者，又是撒谎者的始祖。 45所以，我讲真理的时候，你们不信我。 46你们谁能指证我有罪呢？我既然把真理告诉了你们，你们为什么还不信我呢？ 47出于上帝的人听上帝的话，你们不听上帝的话，因为你们不是出于上帝。”
48犹太人对祂说：“我们说你是撒玛利亚人8:48 撒玛利亚人血统不纯，常被犹太人藐视，并当作骂人的话。，被鬼附身了，难道不对吗？”
49耶稣说：“我没有被鬼附身。我尊敬我的父，你们却侮辱我。 50我不为自己寻求荣耀，但有一位会为我寻求，祂也会断定谁是谁非。 51我实实在在地告诉你们，人如果遵行我的道，必永远不死。”
52那些犹太人说：“现在我们的确知道你是被鬼附身了！亚伯拉罕和众先知都死了，你还说人如果遵行你的道，必永远不死。 53难道你比我们的祖先亚伯拉罕还大吗？他死了，先知们也死了，你以为你是谁？”
54耶稣说：“如果我为自己争取荣耀，那荣耀算不了什么。但使我得荣耀的是我的父，你们也称祂为你们的上帝。 55你们不认识祂，我却认识祂。如果我说我不认识祂，那我就像你们一样是说谎的。然而，我认识祂，并且遵行祂的道。 56你们的祖先亚伯拉罕曾经欢欢喜喜地盼望看见我来的日子。他看见了，就欢喜快乐。”
57犹太人说：“你还不到五十岁，怎么会见过亚伯拉罕呢？”
58耶稣说：“我实实在在地告诉你们，亚伯拉罕还没有出生，我就已经存在了8:58 “我就已经存在了”希腊文是“我是”，参见8:24注。。” 59于是，他们就拿起石头要打祂，耶稣却避开他们，离开了圣殿。
Ježíš odpouští cizoložné ženě
1Ježíš odešel na Olivovou horu. 2Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si tam a začal učit shromážděný dav. 3Za chvíli k němu znalci zákona a farizejové přivedli jednu ženu přistiženou při nevěře.
4„Mistře,“ oslovili Ježíše, „tuto ženu jsme přistihli při cizoložství. 5Mojžíšův zákon je přísný. Odsuzuje ji k smrti ukamenováním. Co ty tomu říkáš?“
6Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Ježíš však mlčel, sklonil se k zemi a psal něco prstem v prachu. 7Žalobci stále dotírali, aby odpověděl. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí první kamenem!“ 8Pak se znovu sklonil a psal po zemi.
9Jeho slovy byli zahanbeni. Ozvalo se v nich svědomí, a tak jeden po druhém odcházeli – ti nejváženější jako první. Nakonec zůstal Ježíš s provinilou ženou sám. 10Znovu se vzpřímila zeptal se ženy: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“
11„Ne, Pane,“ odpověděla žena.
„Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, ale už nehřeš!“
Ježíš je světlo světa
12Jindy Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude tápat ve tmě, ale bude mít světlo na cestu života.“
13Nato mu farizejové řekli: „Mluvíš stále jen sám o sobě. Kdo to potvrdí?“
14Ježíš jim odpověděl: „Říkám jen pravdu, i když se týká mne samotného. Já vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy to nevíte. 15Vy mne posuzujete nesprávně – jen podle svého zdání. Já tak nesoudím. 16Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží. 17A když se dva svědci shodnou ve výpovědi, vaše zákony považují takové svědectví za platné. 18Nemluvím tedy o sobě jen sám, ale svědčí o mně i Otec, který mne poslal.“
19„A kde je ten tvůj Otec?“ ptali se farizejové. Řekl jim: „Když neznáte mne, nemůžete znát ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i jeho.“
20Tato slova Ježíš řekl v blízkosti chrámových pokladen, kde byla stráž. Přesto ho nezatkli, protože ještě nepřišel čas, kdy se to mělo stát.
Ježíš varuje před přicházejícím soudem
21„Opustím vás,“ pokračoval Ježíš. „Budete mne hledat, ale bude pro vás pozdě. Zemřete v zajetí svých hříchů a tam, kam jdu, nebudete moci přijít.“
22„Chce snad spáchat sebevraždu?“ ptali se mezi sebou. „Proč by jinak říkal, že za ním nemůžeme přijít tam, kam jde?“
23Ježíš jim řekl: „Já jsem od Boha, vy jste ze světa, který je Bohu odcizen. 24Proto zemřete v hříchu, když mi neuvěříte.“ 25„Tak nám tedy řekni, kdo vlastně jsi!“ naléhali na Ježíše. 26„Už jsem vám to jasně řekl. Jsem ten, za koho se od začátku prohlašuji,“ odpověděl. „Ale o vás bych mohl říci mnoho, co vás odsuzuje. A není to můj úsudek. Každé mé slovo pochází od toho, který mne poslal. On je pravda sama.“ 27Nikdo v té chvíli nepochopil, že Ježíš mluví o Bohu. 28Proto na vysvětlenou dodal: „Poznáte mne, až mne přibijete na kříž, teprve pak si uvědomíte, že všechno, co jsem vám říkal a co jsem udělal, nebylo ode mne, ale od mého Otce. To on mne naučil všemu, co jsem vám řekl. 29Je stále se mnou. Neopouští mne, protože dělám jen to, co mu je milé.“ 30Po těch slovech mnozí v něho uvěřili.
Ježíš hovoří o Božích nevěrných dětech
31Těm Ježíš řekl: „Držte se mých slov a budete opravdu mými učedníky. 32Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
33„Jsme potomci Abrahama,“ ozvali se. „Nikdy jsme nebyli otroky, proč tedy říkáš, že budeme osvobozeni?“
34Ježíš jim řekl: „Nemyslete si, že jako potomci Abrahamovi to máte u Boha jisté. Každý člověk je otrokem hříchu 35a otrok nemá právo na nic. 36-38Musíte se stát svobodnými členy Boží rodiny, a to vám může darovat jedině Syn. Nabízím vám takový dar, ale vy ho odmítáte a chcete se mne zbavit. Nedorozumění mezi námi je v tom, že nemáme stejného Otce.“ 39„Naším otcem je Abraham,“ řekli jednomyslně Židé. „Byl by vaším otcem,“ odpověděl jim Ježíš, „kdybyste ho svými životy následovali. 40Chcete mne zabít, přestože vám říkám pravdu, kterou mi sdělil Bůh. Abraham by tak nejednal. 41Projevujete se jako děti svého skutečného otce.“ To je rozhněvalo a jízlivě mu odsekli: „Nenarodili jsme se ze smilstva jako ty. Kdo myslíš, že je naším otcem? Kdo jiný, než Abrahamův Bůh! Nezpronevěřili jsme se mu.“
42Ježíš však namítl: „Kdyby Abrahamův Bůh byl opravdu vaším otcem, milovali byste mne. V něm je můj původ. Nepřicházím sám od sebe, ale on mne k vám posílá. 43Proč nechápete, co říkám? 44Protože váš otec je ďábel a vy děláte, co vám našeptává. Jeho lži od počátku přinášejí smrt a nic jiného, protože v něm není ani trochu pravdy. Nemůže si pomoci, lhaní je jeho přirozenost. A je původcem každé lži.
45-46Kdo z vás mne může usvědčit z hříchu? Nikdo! Proč mi tedy nevěříte, když říkám pravdu? 47Kdo je opravdu Božím dítětem, ten rád přijímá Boží slovo. Vy je odmítáte, a to dokazuje, že z Boha nepocházíte.“
Ježíš prohlašuje, že je věčný
48„Vždyť to říkáme, jsi odrodilec a blázen,“ křičeli na něj Židé.
49„Nejsem,“ odpověděl jim Ježíš klidně. „Já Otci vzdávám čest, ale vy mu ji upíráte, když mne nepřijímáte. 50Nemyslete si, že toužím po slávě a velikosti. Mne chce oslavit Bůh. Odsoudí každého, kdo mne odmítne. 51Budete-li žít podle mého slova, nemusíte se bát smrti.“
52„Teď se ukázalo, jaký jsi blázen!“ posmívali se. „Abraham zemřel, proroci zemřeli, a ty tvrdíš, že kdo dá na tebe, unikne smrti. 53Myslíš si snad, že jsi významnější než náš otec Abraham a větší než proroci? Co to ze sebe děláš? Vždyť ti všichni zem-řeli!“
54Ježíš jim odpověděl: „Kdybych se chválil sám, má slova by neměla žádnou váhu, ale chválí mne můj Otec, kterého uznáváte za svého Boha. 55Nikdy jste ho však nepoznali, ale já ho znám dobře. Kdybych to zapřel, byl bych stejný lhář jako vy. Opravdu ho dobře znám a ve všem ho poslouchám. 56Jakou radost by měl váš otec Abraham, kdyby se dočkal mého příchodu. Už tehdy věděl, že přijdu, a jak se z toho radoval.“ 57„Teď jsi se projevil. Není ti ani padesát, a pamatuješ Abrahama?“ smáli se Židé.
58Ježíš odpověděl: „Žil jsem dávno před tím, než se narodil Abraham.“ 59To rozpálilo jejich hněv a chtěli ho ukamenovat. V rozruchu, který nastal, se Ježíš vytratil z chrámu.
