La Bible du Semeur

Marc 1:1-45

Préparation du ministère de Jésus

Jean-Baptiste, messager de Dieu

(Mt 3.1-12 ; Lc 3.1-6, 15-18 ; voir Jn 1.19-28)

1Ici commence l’Evangile de Jésus-Christ, le Fils de Dieu1.1 L’expression le Fils de Dieu est absente de certains manuscrits., 2selon ce qui est écrit dans le livre du prophète Esaïe :

J’enverrai mon messager devant toi,

il te préparera le chemin1.2 Ml 3.1..

3On entend la voix de quelqu’un |qui crie dans le désert :

Préparez le chemin pour le Seigneur,

faites-lui des sentiers droits1.3 Es 40.3 cité selon l’ancienne version grecque..

4Jean parut. Il baptisait dans le désert. Il appelait les gens à se faire baptiser en signe d’un profond changement1.4 Autres traductions : se faire baptiser en signe de repentance, ou pour indiquer qu’ils changeaient de comportement., afin de recevoir le pardon de leurs péchés.

5Tous les habitants de la Judée et de Jérusalem se rendaient auprès de lui. Ils se faisaient baptiser par lui dans le Jourdain, en reconnaissant publiquement leurs péchés. 6Jean était vêtu d’un vêtement de poils de chameau maintenu autour de la taille par une ceinture de cuir. Il se nourrissait de sauterelles et de miel sauvage. 7Et voici le message qu’il proclamait : Après moi va venir quelqu’un qui est plus puissant que moi. Je ne suis pas digne de me baisser devant lui pour dénouer la lanière de ses sandales. 8Moi, je vous ai baptisés dans l’eau, mais lui, il vous baptisera dans le Saint-Esprit.

Le baptême et la tentation de Jésus

(Mt 3.13-17 ; Lc 3.21-22)

9Or, en ce temps-là, Jésus vint de Nazareth, un village de Galilée. Il fut baptisé par Jean dans le Jourdain. 10Au moment où il sortait de l’eau, il vit le ciel se déchirer et l’Esprit descendre sur lui comme une colombe. 11Une voix retentit alors du ciel : Tu es mon Fils bien-aimé, tu fais toute ma joie.

(Mt 4.1-11 ; Lc 4.1-13)

12Aussitôt, l’Esprit poussa Jésus dans le désert. 13Il y resta quarante jours et y fut tenté par Satan. Il était avec les bêtes sauvages, et les anges le servaient.

Ministère de Jésus en Galilée

Les premiers disciples

(Mt 4.12-17 ; Lc 4.14-15)

14Lorsque Jean eut été arrêté, Jésus se rendit en Galilée. Il y prêcha la Bonne Nouvelle de l’Evangile qui vient de Dieu. 15Il disait : Le temps est accompli. Le royaume de Dieu1.15 D’autres comprennent : le règne de Dieu. est proche. Changez1.15 Autres traductions : repentez-vous ou changez d’attitude ou changez de comportement. et croyez à l’Evangile.

(Mt 4.18-22 ; Lc 5.1-3, 10-11)

16Un jour, comme il longeait le lac de Galilée, il vit Simon et André, son frère. Ils lançaient un filet dans le lac, car ils étaient pêcheurs.

17Jésus leur dit : Suivez-moi et je ferai de vous des pêcheurs d’hommes.

18Ils abandonnèrent aussitôt leurs filets et le suivirent. 19Poursuivant son chemin, il vit, un peu plus loin, Jacques, fils de Zébédée, et Jean son frère. Eux aussi étaient dans leur bateau et réparaient les filets. 20Aussitôt, il les appela. Ils laissèrent Zébédée, leur père, dans le bateau, avec ses ouvriers, et suivirent Jésus.

Exorcismes, guérisons et prédication

(Lc 4.31-37)

21Ils se rendirent à Capernaüm. Le jour du sabbat, Jésus entra dans la synagogue et se mit à enseigner1.21 Chaque Juif avait le droit de prendre la parole dans la synagogue pour expliquer les Ecritures.. 22Ses auditeurs étaient profondément impressionnés par son enseignement, car il parlait avec une autorité que n’avaient pas les spécialistes de la Loi.

23Or, il se trouvait juste à ce moment-là, dans leur synagogue, un homme qui était sous l’emprise d’un esprit mauvais. Il se mit à crier : 24Que nous veux-tu, Jésus de Nazareth ? Es-tu venu pour nous détruire1.24 Autre traduction : tu es venu pour nous détruire. ? Je sais qui tu es ! Tu es le Saint envoyé par Dieu !

25Mais, d’un ton sévère, Jésus lui ordonna : Tais-toi, et sors de cet homme !

26Alors l’esprit mauvais secoua l’homme de convulsions et sortit de lui en poussant un grand cri.

27Tous furent saisis de stupeur ; ils se demandaient entre eux : Que se passe-t-il ? Voilà un enseignement nouveau, et donné avec autorité ! Il commande même aux esprits mauvais, et ils lui obéissent !

28Aussitôt, sa réputation se répandit dans toute la Galilée.

(Mt 8.14-15 ; Lc 4.38-39)

29Sortant de la synagogue, Jésus se rendit avec Jacques et Jean à la maison de Simon et d’André. 30La belle-mère de Simon était couchée, avec une forte fièvre. Aussitôt, ils lui parlèrent d’elle. 31Il s’approcha, lui prit la main, la fit lever. La fièvre la quitta, et elle se mit à les servir.

(Mt 4.24 ; 8.16-17 ; Lc 4.40-41)

32Le soir, après le coucher du soleil, on lui amena tous les malades1.32 Car le sabbat se terminait après le coucher du soleil. On pouvait alors de nouveau transporter des malades. et tous ceux qui étaient sous l’emprise de démons. 33La ville entière se pressait devant la porte de la maison. 34Il guérit beaucoup de personnes atteintes de diverses maladies. Il chassa aussi beaucoup de démons et leur défendit de parler, car ceux-ci savaient qui il était.

(Lc 4.42-44)

35Le lendemain, bien avant l’aube, en pleine nuit, il se leva et sortit. Il alla dans un lieu désert pour y prier.

36Simon et ses compagnons partirent à sa recherche. 37Quand ils l’eurent trouvé, ils lui dirent : Tout le monde te cherche.

38– Allons ailleurs, leur répondit-il, dans les villages voisins ! Il faut que j’y annonce aussi mon message. Car c’est pour cela que je suis venu1.38 Autre traduction : que je suis sorti de Capernaüm (voir v. 35)..

39Et il partit à travers toute la Galilée : il prêchait dans leurs synagogues et chassait les démons.

(Mt 8.1-4 ; Lc 5.12-16)

40Un lépreux s’approcha de lui. Il le supplia, tomba à genoux1.40 L’expression tomba à genoux est absente de certains manuscrits. devant lui et lui dit : Si tu le veux, tu peux me rendre pur.

41Jésus, pris de compassion pour lui1.41 A la place de pris de compassion pour lui certains manuscrits ont : en colère contre lui. C’est pourquoi d’autres traduisent : Jésus irrité de son attitude le renvoya. En effet, le lépreux n’aurait pas dû pénétrer dans le village., tendit la main, le toucha et lui dit : Je le veux, sois pur.

42Aussitôt, la lèpre le quitta et il fut pur.

43Jésus lui fit de sévères recommandations et le renvoya aussitôt : 44Attention, ne dis rien à personne, mais va te faire examiner par le prêtre et apporte l’offrande prescrite par Moïse pour ta purification. Cela leur servira de témoignage1.44 Autres traductions : cela prouvera à tous que tu es guéri ou cela prouvera à tous mon respect de la Loi..

45Mais lui, à peine sorti, se mit à proclamer à tout le monde ce qui lui était arrivé et il répandit la nouvelle partout. A cause de cela, Jésus ne pouvait plus aller ouvertement dans une localité ; il se tenait en dehors, dans des lieux déserts ; et on venait à lui de toutes parts.

Slovo na cestu

Marek 1:1-45

Jan Křtitel připravuje cestu Ježíšovi

1Zde začíná radostná zpráva o podivuhodném životě Ježíše Krista, Božího Syna.

2Již prostřednictvím dávného proroka Izajáše Bůh promluvil tak, jako by mluvil přímo ke svému Synovi:

„Pošlu před tebou zvláštního posla,

který připraví svět na tvůj příchod.

3V době duchovně pusté bude volat:

‚Přichází k vám Bůh!

Napravte svůj život,

odložte všechno,

co mu stojí v cestě!‘ “

4Tím poslem byl Jan Křtitel. Žil na poušti a vybízel lidi, aby od něho přijali křest a dali tak najevo, že se veřejně přiznávají ke svým proviněním, že jich litují a touží, aby jim Bůh odpustil. 5Lidé z Jeruzaléma a z celého Judska přicházeli, aby mu naslouchali, a když vyznali své viny, Jan je pokřtil v řece Jordánu. 6Jan nosil oděv z velbloudí srsti přepásaný pásem a živil se kobylkami a medem divokých včel. 7Ve svých kázáních stále zdůraz-ňoval:

„Záhy po mně přijde někdo daleko mocnější, než jsem já; bude tak vznešený, že nejsem hoden ani jako otrok rozvázat řemínek jeho obuvi.

8Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

Jan křtí Ježíše

9Jednoho dne přišel Ježíš z galilejského Nazaretu k Janovi a dal se od něho v Jordánu pokřtít. 10Ve chvíli, kdy vystupoval z vody na břeh, viděl, jak se obloha rozevřela a na jeho hlavu se snesl Boží Duch v podobě holubice. 11Současně z nebe promluvil hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, z tebe mám radost.“

Satan pokouší Ježíše na poušti

12Hned nato Boží Duch vnukl Ježíšovi, aby odešel na poušť do samoty. 13Šel tedy a čtyřicet dní tam strávil sám mezi divokou zvěří, vystaven satanovu pokoušení; potom přišli andělé a pečovali o něho.

Ježíš káže v Galileji

14Později, když král Herodes uvěznil Jana Křtitele, vydal se Ježíš do Galileje a hlásal tam radostné poselství od Boha: 15„Konečně přišel čas a přiblížilo se Boží království. Přestaňte myslet jen na pozemské věci, změňte svůj život a uvěřte tomu, co vám Bůh vzkazuje!“

Čtyři rybáři následují Ježíše

16Jednoho dne šel Ježíš po břehu Galilejského jezera a uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají do vody síť; byli totiž rybáři.

17Ježíš na ně zavolal: „Pojďte za mnou! Udělám z vás jiné rybáře, budete lovit lidi!“ 18Ti dva všeho nechali a šli s ním.

19O něco dále pak spatřil jiné dva rybáře – Jakuba a Jana Zebedeovy. Seděli v lodi a opravovali potrhané sítě. 20I ty Ježíš vyzval. Oba bratři se okamžitě zvedli, opustili svého otce a najaté pomocníky a vykročili za Ježíšem.

Ježíš učí jako ten, kdo má moc

21Tak přišli společně do města jménem Kafarnaum; v sobotu navštívili tamější synagogu, ve které se židé scházeli ke společným modlitbám, ke čtení i výkladu Písma. Ježíš tam začal kázat a 22posluchači žasli, protože mluvil s nezvyklou přesvědčivostí. Bylo to úplně něco jiného, než co dosud slýchali od učitelů zákona.

23Byl tam také jeden muž posedlý démonem a ten začal vykřikovat: 24„Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Chceš nás snad zničit? Vím dobře, že jsi svatý Boží Syn!“

25Ježíš ho rázně okřikl: „Už ani slovo! Vyjdi z něho ven!“ 26Posedlý se ještě chvíli zmítal a křičel, než ho démon opustil.

27Lidé byli ohromeni a začali se dohadovat: „Co to je? Nové učení? Odkud bere takovou moc? Vždyť i zlým duchům poroučí a oni ho poslouchají!“

28A zpráva o tom, co Ježíš učinil, se rychle roznesla po celém kraji.

Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni a mnoho dalších

29Když pak Ježíš opustil synagogu, vydal se s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. 30Šimonova tchyně právě ležela v horečkách na lůžku, tak o tom pověděli Ježíšovi. 31Ten k ní přistoupil, vzal ji za ruku a pomohl jí, aby si sedla. Horečka hned přestala, žena vstala a začala se starat o hosty.

32-33Jakmile slunce zmizelo za obzorem (a skončil sobotní klid), sešli se lidé z celého města u Šimonova domu. Přivedli s sebou nemocné a posedlé. 34Toho večera uzdravil Ježíš mnoho lidí a z velkého množství posedlých vyhnal démony. Těm však nedovolil mluvit, protože věděli, že je Mesiáš – svatý Boží Syn.

Ježíš káže a uzdravuje

35Příští ráno vstal Ježíš ještě před svítáním a odešel na osamělé místo, kde se mohl v klidu modlit.

36O něco později jej Šimon se svými druhy začali hledat. 37Když ho našli, řekli mu: „Každý se ptá jenom po tobě!“

38Ježíš jim však pověděl: „Musím jít také do jiných měst, abych i tam oznámil své poselství. Vždyť proto jsem přišel.“

39A tak procházel celou galilejskou zemí, kázal v synagogách a mnohé vysvobozoval z moci démonů.

Ježíš uzdravuje malomocného

40Jednou za ním přišel člověk postižený malomocenstvím a na kolenou ho prosil: „Pane, vím, že mne můžeš uzdravit, když budeš chtít.“

41Ježíš, pohnut soucitem, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, abys byl zdráv.“ 42V tu chvíli malomocenství zmizelo a muž byl uzdraven.

43-44Ježíš mu však přísně nařídil: „Jdi a dej si své uzdravení ověřit knězem. Cestou se však nikde nezastavuj a s nikým nemluv. Vezmi s sebou obětní dar, jak to uzdraveným z malomocenství předepsal Mojžíš, aby se všichni přesvědčili, že jsi očištěn.“

45Muž odešel, ale nevydržel mlčet. Každému na potkání radostně vyprávěl, že je uzdraven. A tak Ježíš nemohl veřejně vstoupit do žádného města a zůstával venku na osamělých místech. I tam se však za ním ze všech stran táhly zástupy lidí.