Ang Pulong Sa Dios

Lucas 20

Ang Pagpangutana sa Katungod ni Jesus

1Usa ka adlaw niana, samtang nagtudlo si Jesus sa Maayong Balita sa mga tawo didto sa templo, miduol kaniya ang kadagkoan sa mga pari, ang mga magtutudlo sa Kasugoan, ug ang mga pangulo sa mga Judio. Nangutana sila, “Unsa ba ang imong katungod sa pagbuhat niining mga butanga dinhi sa templo. Kinsa ba gayod ang naghatag kanimo niini nga katungod?” Mitubag si Jesus kanila, “May pangutana usab ako kaninyo. Sultihi ninyo ako, kang kinsa ba naggikan ang katungod ni Juan sa pagbautismo, sa Dios ba o sa tawo?” Naglalis sila kon unsa ang ilang itubag, “Kon moingon kita nga, ‘Gikan sa Dios,’ moingon siya, ‘O, nganong wala man kamo motuo kang Juan?’ Apan kon moingon kita nga ‘Gikan sa tawo,’ batuon kita sa mga tawo, tungod kay mituo sila nga si Juan propeta sa Dios. Busa mitubag sila kang Jesus nga wala sila mahibalo. Unya miingon si Jesus kanila, “Kon mao kana dili ko usab kamo sultihan kon diin gikan ang akong katungod sa pagbuhat niini.”

Ang Sambingay Mahitungod sa mga Saop

Gisuginlan dayon ni Jesus ang mga tawo niini nga sambingay, “May usa ka tawo nga may yuta nga gipatamnan niya ug ubas. Pagkahuman gipasaopan niya kini ug milakaw ngadto sa layong dapit. 10 Sa panahon na sa pagpamupo sa ubas, gisugo niya ang usa ka sulugoon ngadto sa mga saop aron sa pagkuha sa iyang bahin. Apan pag-abot didto sa sulugoon, gikulata nila kini ug gipapauli nga walay dala. 11 Unya nagsugo na usab ang tag-iya ug usa pa ka sulugoon. Apan pag-abot sa sulugoon didto sa mga saop gikulata usab kini ug gipakaulawan ug gipapauli usab nila nga walay dala. 12 Nagsugo pa gayod ang tag-iya ug ikatulong sulugoon, apan pag-abot niya didto gipasakitan nila kini ug giabog pauli. 13 Busa ang tag-iya sa ubasan miingon, ‘Unsa na lang kaha ang akong buhaton? Ah, sugoon ko na lang ang akong pinalanggang anak, kay tingali ug tahoron nila siya.’ 14 Apan sa pagkakita sa mga saop sa iyang anak, miingon sila, ‘Ania na ang manununod. Dali, patyon nato siya aron maato na ang iyang mapanunod.’ 15 Busa gidala nila kini ngadto sa gawas sa ubasan ug gipatay.”

Unya miingon si Jesus sa mga tawo, “Karon, unsa man ang buhaton sa tag-iya ngadto kanila? 16 Sigurado gayod nga adtoon niya ang mga saop ug pamatyon. Unya pasaopan niya sa uban ang iyang ubasan.” Pagkadungog niini sa mga tawo miingon sila, “Hinaut unta nga dili itugot sa Dios nga mahitabo ang sama niana!” 17 Apan gitan-aw sila ni Jesus ug gipangutana, “Unsa man diay ang kahulogan sa Kasulatan nga nagaingon,

‘Ang bato nga gisalikway sa mga panday
mao gayod hinuon ang nahimong pundasyon.’[a]

18 Si bisan kinsa nga mahulog niadtong batoha mabalian, apan ang mahulogan sa maong bato madugmok gayod.”

Ang Pangutana Mahitungod sa Pagbayad ug Buhis

19 Niadtong higayona dakpon na unta siya sa mga magtutudlo sa Kasugoan ug sa kadagkoan sa mga pari, kay nahibaloan nila nga sila gayod ang iyang gitumong sa iyang sambingay. Apan nahadlok sila sa mga tawo. 20 Busa naghulat na lang sila ug laing higayon. Nagpadala sila ug mga espiya nga nagpakaaron-ingnon nga maayo ang ilang tuyo, aron nga kon may makita sila nga sayop sa iyang gipanulti, isumbong nila siya ngadto sa gobernador. 21 Nangutana kining mga espiya kang Jesus, “Magtutudlo, nasayod kami nga husto ang imong gipanulti ug gipanudlo. Ug wala ka gayoy gipalabi bisan kinsa, hinuon ang kamatuoran mahitungod sa kabubut-on sa Dios alang sa mga tawo mao gayod ang imong gipanudlo. 22 Sa imong hunahuna, husto ba o dili nga kita, isip mga Judio, mobayad ug buhis ngadto sa Emperador sa Roma?” 23 Apan nahibaloan ni Jesus ang ilang daotang tuyo, busa miingon siya kanila, 24 “Pakit-a ninyo ako ug kuwarta. Kang kinsa bang hitsura ug ngalan ang nahimutang diha?” Mitubag sila, “Iya sa Emperador.” 25 Busa miingon si Jesus kanila, “Kon mao kana, ihatag ninyo sa Emperador ang iya sa Emperador ug sa Dios ang iya sa Dios.” 26 Busa sa atubangan sa tanan wala gayod nila siya mabitik sa iyang gipanulti. Ug tungod kay natingala sila sa tubag ni Jesus, mihilom na lang sila.

Ang Pangutana Mahitungod sa Pagkabanhaw

27 May mga Saduseo nga miduol kang Jesus. Kining mga tawhana wala nagatuo nga may pagkabanhaw. 28 Nangutana sila, “Magtutudlo, gisulat ni Moises kanato kini nga balaod nga kon mamatay ang lalaki ug wala silay anak sa iyang asawa, kinahanglan nga ang iyang igsoon ang mangasawa sa nabalo aron makaanak siya alang sa iyang igsoon nga namatay.[b] 29 Karon, may pito ka managsoon nga lalaki. Ang kamagulangan nakapangasawa, ug namatay siya nga walay anak. 30 Busa ang balo gipangasawa sa sunod nga igsoon. Apan namatay usab siya nga wala silay anak. 31 Mao usab ang nahitabo sa ikatulo nga igsoon, hangtod sa ikapito. Nangamatay silang tanan nga walay anak niadto nga babaye. 32 Sa kaulahian namatay usab ang babaye. 33 Karon, kon moabot na ang pagkabanhaw, kang kinsa man siyang asawa, kay silang pito nakapangasawa man kaniya?”

34 Gitubag sila ni Jesus, “Dinhi sa kalibotan magminyoay ang mga tawo. 35 Apan si bisan kinsa nga takos nga banhawon ug dad-on didto sa laing kinabuhi dili na magminyoay. 36 Dili na sila mamatay tungod kay mahisama na sila sa mga anghel; mga anak sila sa Dios, kay gibanhaw man sila. 37 Bahin sa pagkabanhaw sa mga patay, bisan gani ang giingon ni Moises didto sa nagdilaab nga sampinit nagpamatuod niini. Dili ba nga gitawag man niya ang Ginoo nga ‘Dios ni Abraham, Dios ni Isaac, ug Dios ni Jacob’[c]? 38 Kini nagpamatuod nga bisan dugay na silang namatay, buhi pa gihapon sila, tungod kay ang Dios dili Dios sa mga patay, kondili Dios sa mga buhi. Alang kaniya, buhi ang tanan.” 39 Ang uban nga magtutudlo sa Kasugoan miingon, “Magtutudlo, husto ang imong tubag.” 40 Ug wala nay nangahas pa sa pagpangutana kaniya.

Ang Pangutana Mahitungod sa Cristo

41 Unya, nangutana si Jesus sa mga tawo, “Nganong ginaingon man nila nga ang Cristo[d] kaliwat ni David? 42 Kay si David mismo nagaingon man diha sa Libro sa mga Salmo:

‘Miingon ang Ginoo sa akong agalon nga hari,
Lingkod dinhi dapit sa akong tuo,
43 hangtod mapailalom ko kanimo ang imong mga kaaway.’[e]

44 Kon gitawag siya ni David nga iyang Ginoo, mahimo ba nga kaliwat lang siya ni David?”

Nagpasidaan si Jesus Mahitungod sa mga Magtutudlo sa Kasugoan

45 Samtang naminaw ang mga tawo kang Jesus, miingon siya sa iyang mga sumusunod, 46 “Pagbantay kamo sa mga magtutudlo sa Kasugoan nga gustong magsuroy-suroy nga nagabistig taas. Sa mga dapit nga tigomanan sa mga tawo, gusto nila nga tahoron sila. Sa mga simbahan o sa mga kombira ginapili gayod nila ang mga lingkoranan nga alang sa mga pinasidunggan. 47 Ginailog nila ang mga kabtangan sa mga babaye nga balo, ug ginatabon-tabonan lang nila ang ilang daotang binuhatan pinaagi sa tag-as nga mga pag-ampo. Kini sila makadawat ug mas bug-at nga silot.”

Notas al pie

  1. Lucas 20:17 Tan-awa usab ang Salmo 118:22.
  2. Lucas 20:28 Tan-awa usab ang Deu. 25:5.
  3. Lucas 20:37 Tan-awa usab ang Exo. 3:6.
  4. Lucas 20:41 Cristo: Sa literal, dinihogan. Ang Cristo (Mesiyas) mao ang ginahulat sa mga Judio nga moabot sa paghari kanila.
  5. Lucas 20:43 Tan-awa usab ang Salmo 110:1.

Slovo na cestu

Lukáš 20

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

1Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou: „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“ Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás: Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“ Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili, a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“ Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“ Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“

Ježíš vypráví podobenství o pošetilém boháči

Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou. 11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali. 12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali. 13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘ 14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘ 15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho. 16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“ Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“ 17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘ 18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“ 19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.

Židé se Ježíše ptají na placení daně

20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou. 21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni. 22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“ 23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je: 24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“ 25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ 26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.

Židé se Ježíše ptají na vzkříšení

27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém: 28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou. 29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka. 30-31 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní. 32 Nakonec zemřela i ona. 33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“ 34-36 Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé. 37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli. 38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“ 39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“ 40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým? 42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů:

‚Bůh říká mému Pánu:
    Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘

44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“

Ježíš varuje před náboženskými vůdci

45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi: 46-47 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“