Amplified Bible

1 Corinthians 14

Prophecy a Superior Gift

1Pursue [this] love [with eagerness, make it your goal], yet earnestly desire and cultivate the spiritual gifts [to be used by believers for the benefit of the church], but especially that you may [a]prophesy [to foretell the future, to speak a new message from God to the people]. For one who speaks in an unknown tongue does not speak to people but to God; for no one understands him or catches his meaning, but by the Spirit he speaks mysteries [secret truths, hidden things]. But [on the other hand] the one who prophesies speaks to people for edification [to promote their spiritual growth] and [speaks words of] encouragement [to uphold and advise them concerning the matters of God] and [speaks words of] consolation [to compassionately comfort them]. One who speaks in a tongue edifies himself; but one who prophesies edifies the church [promotes growth in spiritual wisdom, devotion, holiness, and joy]. Now I wish that all of you spoke in unknown tongues, but even more [I wish] that you would prophesy. The one who prophesies is greater [and more useful] than the one who speaks in tongues, unless he translates or explains [what he says], so that the church may [b]be edified [instructed, improved, strengthened].

Now, believers, if I come to you speaking in unknown tongues, how will I benefit you unless I also speak to you [clearly] either by revelation [revealing God’s mystery], or by knowledge [teaching about God], or by prophecy [foretelling the future, speaking a new message from God to the people], or by instruction [teaching precepts that develop spiritual maturity]? Yet even lifeless things, whether flute or harp, when producing a sound, if they do not produce distinct [musical] tones, how will anyone [listening] know what is piped or played? And if the [war] bugle produces an indistinct sound, who will prepare himself for battle? So it is with you, if you speak words [in an unknown tongue] that are not intelligible and clear, how will anyone understand what you are saying? You will be talking into the air [wasting your breath]! 10 There are, I suppose, a great many kinds of languages in the world [unknown to us], and none is lacking in meaning. 11 But if I do not know the meaning of the language, I will [appear to] be a [c]foreigner to the one who is speaking [since he knows exactly what he is saying], and the one who is speaking will [appear to] be a foreigner to me. 12 So it is with you, since you are so very eager to have spiritual gifts and manifestations of the Spirit, strive to excel in ways that will build up the church [spiritually].

13 Therefore let one who speaks in a tongue pray that he may [be gifted to] translate or explain [what he says]. 14 For if I pray in a tongue, my spirit prays, but my mind is unproductive [because it does not understand what my spirit is praying]. 15 Then what am I to do? I will pray with the [d]spirit [by the Holy Spirit that is within me] and I will pray with the mind [using words I understand]; I will sing with the spirit [by the Holy Spirit that is within me] and I will sing with the mind [using words I understand]. 16 Otherwise if you bless [and give thanks to God] in the spirit only, how will any outsider or someone who is not gifted [in spiritual matters] say the “Amen” [of agreement] to your thanksgiving, since he does not know what you are saying? 17 You are giving thanks well enough [in a way that God is glorified], but the other person [who does not understand you] is not edified [and spiritually strengthened since he cannot join in your thanksgiving]. 18 I thank God that I speak in [unknown] tongues more than all of you; 19 nevertheless, in public worship I would rather say five understandable words in order to instruct others, than ten thousand words in a tongue [which others cannot understand].

Instruction for the Church

20 Brothers and sisters, do not be children [immature, childlike] in your thinking; be infants in [matters of] evil [completely innocent and inexperienced], but in your minds be mature [adults]. 21 It is written in the Law, “By men of strange tongues and by the lips of foreigners I will speak to this people, and not even then will they listen to Me,” says the Lord. 22 Therefore, [unknown] tongues are [meant] for a [supernatural] sign, not to believers but to unbelievers [who might be receptive]; while prophecy [foretelling the future, speaking a new message from God to the people] is not for unbelievers but for believers. 23 So then, if the whole church gathers together and all of you speak in [unknown] tongues, and outsiders or those who are not gifted [in spiritual matters] or unbelievers come in, will they not say that you are out of your mind? 24 But if all prophesy [foretelling the future, speaking a new message from God to the people], and an unbeliever or outsider comes in, he is convicted [of his sins] by all, and he is called to account by all [because he can understand what is being said]; 25 the secrets of his heart are laid bare. And so, falling on his face, he will worship God, declaring that God is really among you.

26 What then is the right course, believers? When you meet together, each one has a psalm, a teaching, a revelation (disclosure of special knowledge), a tongue, or an interpretation. Let everything be constructive and edifying and done for the good of all the church. 27 If anyone speaks in a tongue, it should be limited to two or at the most three, and each one speaking in turn, and one must interpret [what is said]. 28 But if there is no one to interpret, the one [who wishes to speak in a tongue] must keep silent in church; let him speak to himself and to God. 29 Let two or three prophets speak [as inspired by the Holy Spirit], while the rest pay attention and weigh carefully what is said. 30 But if an inspired revelation is made to another who is seated, then the first one must be silent. 31 For [in this way] you can all prophesy one by one, so that everyone may be instructed and everyone may be encouraged; 32 for the spirits of prophets are subject to the prophets [the prophecy is under the speaker’s control, and he can stop speaking]; 33 for God [who is the source of their prophesying] is not a God of confusion and disorder but of peace and order.

As [is the practice] in all the churches of the saints (God’s people),

34 the [e]women should be silent in the churches, for they are not authorized to speak, but are to take a subordinate place, as the Law says. 35 If there is anything they want to learn [that is, if they have questions about anything being said or taught], they are to ask their own husbands at home; for it is improper for a [f]woman to talk in church. 36 Did the word of the Lord originate from you [Corinthians], or has it come to you only [so that you know best what God requires]?

37 If anyone thinks and claims that he is a prophet [a true spokesman for God] or spiritually astute [filled with and energized by the Holy Spirit], let him recognize that the things which I write to you are the Lord’s commandment. 38 If anyone does not recognize this [that it is a command of the Lord], he is not recognized [by God].

39 Therefore, believers, desire earnestly to prophesy [to foretell the future, to speak a new message from God to the people], and do not forbid speaking in unknown tongues. 40 But all things must be done appropriately and in an orderly manner.

  1. 1 Corinthians 14:1 In both the Old and the New Testaments, prophets are divinely inspired to foretell the future in the process of delivering God’s word to the people. Paul is saying to the Corinthians that all gifts are worthy and necessary (cf 12:11, 18, 29, 30), but that they should give the gift of prophecy the highest priority (cf Deut 18).
  2. 1 Corinthians 14:5 Lit receive edification.
  3. 1 Corinthians 14:11 Lit barbarian, i.e. one who did not speak Greek; especially a person from an uncivilized region whose speech could not be readily translated.
  4. 1 Corinthians 14:15 May refer to Paul’s spirit, the Holy Spirit, or the gifts of the Holy Spirit.
  5. 1 Corinthians 14:34 When used elsewhere in the New Testament, in specific reference to a woman (cf Eph 5:22; Col 3:18; Titus 2:4, 5; 1 Peter 3:1, 5), this word refers to a married woman, so these admonitions (vv 34, 35) may be directed primarily to the wives of believing husbands.
  6. 1 Corinthians 14:35 Paul does not comment on unmarried women; they probably have to abide by the prohibition against speaking out in church as well, and ask questions outside the service.

Slovo na cestu

1.list Korintským 14

Pavlovo učení o darech proroctví a jazyků

1Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo. Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství. Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět. Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký?

Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru.

10 Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. 11 Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. 12 Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.

13 Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš. 14 Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. 15 Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem. 16-17 Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá. 18 Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás. 19 Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných.

20 Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé. 21 Ve starozákonním proroctví říká Bůh:

„Pošlu k nim cizince,
    aby k nim promluvili cizím jazykem,
ale ani těm nebudou naslouchat.“

22 Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy. 23 Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo? 24 Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí. 25 Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!

Řád a kázeň ve shromáždění jsou znakem věřících v Krista

26 Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících.

27 Pokud jde o mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém a zároveň ať to někdo překládá. 28 Když se nenajde nikdo, kdo by byl schopen to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe.

29 Také ti, kterým se dostálo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují. 30-31 Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro pomoc a povzbuzení ostatním. 32 Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření, umí se také odmlčet a čekat, až na něj zase přijde řada. 33 Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji.

34 Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, aby ženy zasahovaly do průběhu křesťanských shromáždění. Ať to tedy nedělají ani u vás. 35 Pro ně je vhodnější přijímat usnesení mužů než s nimi diskutovat; konečně jim to ukládá i zákon. 36 Jestli se jim něco nezdá, ať si to nechají doma vyložit od manžela a nedohadují se na veřejnosti. Někomu se to jistě nebude líbit, ale nemyslete si, že právě vy v Korintu rozumíte všemu nejlíp. Nejste první ani jediní, kdo přijali Krista za svého pána. 37 A jestli někdo tam u vás tvrdí, že má zvláštní nadání slyšet Boží hlas a jiné schopnosti z Božího Ducha, měl by tím spíš pochopit, že to, co vám říkám, pochází od Boha. 38 Kdo to odmítá uznat, ten sám nemá nárok na uznání.

39 Tak tedy, milí bratři, proste Boha o to, abyste mohli hlásat jeho pravdy. Nebraňte mluvit cizími jazyky, 40 ale všechno ať má svůj pořádek a kázeň.